Jak jsem na naší svatbě (ne)měla něco starého, modrého, nového, darovaného a půjčeného
12/20/2019 04:26:00 odp.
Když jsme zařizovali s mým mužem (teď už s mým manželem) svatbu, každý nám říkal, že by prý každá nevěsta měla mít něco modrého, něco starého, nového a půjčeného. I přes to, že jsme si s manželem na klasickou svatbu moc nepotrpěli, to nakonec vyšlo tak, že jsem měla od každého něco. Tedy až na tu starou věc.
Něco modrého
Každá nastávající nevěsta a ženich by měla mít rozlučku se svobodu. My přímo takovou rozlučku neměli, protože jsme každý víkend před svatbou měli nějakou rodinou oslavu a sešlost a tam se vždy ta naše svoboda zapila. A navíc nakonec na to nebyl ani čas. Ale nám to absolutně nevadilo, protože jsme ani žádnou rozlučku neplánovali a do dnes toho ani nelitujeme.
Na svatbě by každá nevěsta měla mít něco modrého. Já tento bod splnila a měla jsem dva krásné modré podvazky, čímž jsem mohla odškrtnout něco modrého ze seznamu. Darovaný nebyl, kupovala jsem ho společně s mým mužem.
Co se týká podvazku, ve svatební den jsem měla na noze nakonec jen jeden. Ten druhý byl doma. Oba jsem si ponechala a pokud by se ode mě někdo z hodně blízkých vdávat, určitě bych mu jeden pro štěstí darovala. Myslím si, že podvazky vynosím i pod jiné šaty, než ty svatební, je to totiž docela praktická a funkční vychytávka, díky níž skvělé drží silonové nadkolenky.
Něco starého
To je ten bod, který jsem já sama nesplnila. Protože co se týká svatby, měla jsem vše úplně nové, od lodiček, po psaníčko až po různé doplňky, i když jsem si je kupovala půl roku dopředu. Ale týkalo se to mého manžela, ten mě rok starý oblek a bílou košili.
Něco nového
Tento jsem jsem splnila na sto procent, protože nové jsem měla úplně vše. Těsně před svatbou jsem si kupovala psaníčko, závoj a kromě něj také řetízek a náušnice a své krásné, vysněné svatební lodičky, ze kterých jsem měla docela obavy. Měla jsem strach, abych v těchto botkách vydržela být na nohou celou svatbu, ale naštěstí mi seděly perfektně.
Něco půjčeného
Většina nevěst má půjčené šaty. Přestože já jsem si šaty měla v plánu původně koupit, nakonec jsem se rozhodla, že si je přeci jen půjčím, protože jsem nevěděla, jak bych šaty poté využila a bylo mi líto, aby mi jen tak ležely v šatníku. Ještě před rozhodnutí našeho svatebního termínu jsem přesně věděla, jaké šaty bych si přála a když jsme se byli dívat na šaty v jednom svatebním salónu, hned mi ty mé vysněné padly do oka. K šatům jsem si půjčila také kožešinkovou pelerínku.
Aniž bych to tedy nějak zvlášť řešila, nakonec jsme měli od každého něco. Ale věřte mi, že ve svatební den na těchto maličkostech, které plánujete několik měsíců dopředu vůbec nezáleží. Aby vztah fungoval, jsou důležitější úplně jiné věci než ty nové, staré nebo půjčené.
Náš svatební den se nakonec povedl a jsem moc ráda, že už ten náš svatební den máme za námi.
Fotky bez obličejů jsou záměrně kvůli zanechání soukromí.
Fotky bez obličejů jsou záměrně kvůli zanechání soukromí.
1 komentářů
Za prvé gratuluju ke svatbě. Přeju Vám dlouhé a pevné manželství. Měla jsi nádherné šaty. Souhlasím s tebou, že na tom, že je něco nového a něco půjčeného manželství nestojí. Doufám, že se svatby taky jednou dočkám.
OdpovědětVymazat